Během 1. světové války byly Čechy součástí Rakousko-Uherska. Na českém území neprobíhaly žádné boje, muži však podléhali vojenským povinnostem se společnou císařskou a královskou armádou (kaiserlich und königliche Armee, nebo k.u.k). Od roku 1914 rukovali muži od 18 do 50 let (podle ročníků narození) do armády. Se svými pluky šli do bojů v dalekých zemích, kde mnoho z nich přišlo o život. Tisíce vojáků odmítly bojovat na rakousko-uherské straně, ale spojily se s nezávislými československými legiemi (ruské, francouzské a italské legie). Činnost československých legií významně přispěla ke vzniku samostatného státu Československa na konci války (28. října 1918).

Po založení tohoto nového státu byly v mnoha obcích postaveny památníky padlým v první světové válce, jako výraz poděkování a vzpomínky. Pokud byly tyto památky dostatečně velké, přidaly se i další jména po druhé světové válce.

Velmi často jsou památky ve vlastnictví obce, ale mnoho z nich je také soukromých (na soukromých pozemcích), které jsou udržovány místními obyvateli, nebo rodinnými příslušníky.